Další rok je pryč. Další rok v dorostu je pryč. Moje poslední Vánoce v dorostu jsou pryč. Všechno je pryč? Tak zase dobrý. Konec sentimentalismu, haha. Každopádně, chtěla jsem to aspoň trochu shrnout, protože se toho událo asi tak 327496845131. Jako fakt. Když jsem si dneska pročítala kroniku, tak se mi z toho normálně chtělo brečet..smíchy. Ale vlastně i normálně. Je až neskutečný, co všechno jsme zažili. A jsem za to hrozně moc vděčná. Za všechno. Jsem vděčná za to, že vůbec můžu být v dorostu jako vedoucí. Jsem vděčná rodičům, že nám svěřují svoje děti do rukou týden co týden. Jsem vděčná našemu sboru, že se máme kde scházet. Jsem vděčná všem, co nám kdy pomohli s programem nebo s hrami. Jsem vděčná za bourače tábora, kteří nám pomohli v létě. Jsem vděčná za Rosťu a Lenku, s kterýma v tom můžeme stát, učit se od sebe navzájem a podporovat jeden druhého. Jsem vděčná za úplně každičkýho dorosťáka, za to jaký jsou, opravdu moje srdce naplňujou radostí, i když co si budem povídat...někdy jsou na zabití. A nejvíc ze všeho jsem vděčná Bohu. Za to, jak proměnuje dorost a naše srdce. Za to, jak nám žehná. Za to, jaký je. Za jeho oběť. Za všechno. Je mi ctí, že Mu můžu sloužit skrz dorost. Doufám, že příští rok bude ještě lepší než ten letošní. Že já i vy, doma nebo na dorostě, budeme zakoušet Boží lásku. Tak tedy šťastný nový rok všem. Indy ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat